Malý, zavilitý, ovšem neskutečně rychlý se zabijáckým instinktem. Takový byl v době své největší slávy jeden z nejlepších německých fotbalistů - Gerd Müller. Byl něco jako gólový pošťák, vždy dokázal doručit míč za brankovou čáru, ať už pršelo, sněžilo, padaly kroupy, nebo bylo prostě a jen jasno.

Na chvíli se teď odpoutejme od dnešních soubojů Messiho s Ronaldem a vraťme se zpět v čase do 70. let minulého století, kdy světu vládl německý Bayern Mnichov, nejlepší reprezentací bylo Západní Německo a všichni brankáři se při pouhém zaslechnutí jména Gerd Müller třásli. Hráč to nebyl nikterak vysoký, pouhých 176 centimetrů, ale měl neskutečně silné stehna a neuvěřitelný střelecký dar.

Müller si po právu vysloužil přezdívku "Der Bomber", což není nutné překládat, každý si určitě dokáže představit, co to znamenalo. Většina jeho výkonů je dodnes kultovní a střelecké rekordy, jako je 365 bundesligových a 68 reprezentačním branek, nemohou být v nebezpečí. Třeba jen na mistrovství světa 1970 vstřelil deset gólů - z toho dva hattricky. Díky tomu jako první Němec historie převzal ocenění Zlatý míč.

"Franz Beckenabauer o mně jednou prohlásil, že bych dnes nastřílel aspoň sedmdesát branek za sezónu. To přehnal, ale myslím si, že padesát bych dal," říká Müller. Navzdory tomu, že měl Gerd v mládí zjevnou nadváhu, upoutal všechny svým střeleckým instinktem. V 19 letech odešel do Bayernu. Müller společně s Beckenbauerem a brankářem Maierem povznesl klub až ke třem za sebou jdoucím titulům pro vítěze PMEZ. Nekompromisně zakončoval a ničil tak soupeře. I když byl menší, dokázal výborně hlavičkovat.

"Góly musíte mít v krvi. Dnešní hráči nechodí do soubojů, jsou měkcí. Pokud to není v nich, nezmění se," řekl kanonýr, kterému na stole ležela nabídla třeba i z Barcelony - tu však odmítl. Podařilo se mu vyhrát snad všechny významné trofeje na klubové i reprezentační úrovni. Asi nejdůležitější gól kariéry dal ve finále domácí světového šampionátu v roce 1974. Typicky pro něj byl po odrazu od protihráče u míče dříve než kdokoliv ostatní a nekompromisně poslal míč do protipohybu nizozemského brankáře. Hned poté s reprezentací skončil. Bylo mu jen 28 let, ale chtěl mít více času na manželku a malou dceru.

O dva roky později by asi jinak Panenka neohromil celý svět neuvěřitelným dloubáčkem - na penalty by určitě nedošlo. Gerd byl totiž takový kanonýr, že se musí tehdejším brankářům zdát noční můry ještě dnes.