9. Brazílie 1950

Monumentární stadion Maracana byl svědkem velkých událostí. Nejdůkežitější však proběhla 16. července 1950, kdy se Brazilci, neohrožení a plní touhy po vítězství, postavili v závěrečném utkání celého místrovství Uruguayi. Ve finálové skupině si Kanráci poradili 7:1 se Švédskem a 6:1 se Španělskem, takže se čekalo, že malý sousední stát také poníží. Přes sto sedmdesát čtyři tisíc diváků však příhliželo tomu, jak domácí ztrácejí náskok 1:0 a jak v 79. minutě rozhoduje uruguyský střelec Ghiggia o tom, že si Uruguay přiveze domů pohár pro mistra.

8. Německo 1974

Italský sochař Silvio Gazzaniga navrhl zbrusu novou trofej pro vítěze a západní Němci si umanuli, že ji ze země nepustí. "Každý Němec za nás dýchá. My nezklameme," slíbil kapitán Franz Beckenbauer. Když však ve skupině prohráli s východními bratry, zvedla se velká vlna kritika a nevole. Co s tím? Vůbec nic, jelo se dál! Přišly čtyři výhry v řadě a s nimi i titul. V brance Maier, před ním Vogts, Breiner, Hoeness, skvělý střelec Ger Müller a samozřejmě "Kaiser" Franz Beckenbauer. Evropa tehdy urvala všechny tři medialové příčky - Nizozemci inpirováni totálním fotbalem skončili druzí a třetí Poláci měli kanonýra Grzegorze Lata.

7. Mexiko 1986

Šampionát se měl konat v Kolumbii, ta ale nesplnila podmínky pro pořádnání a FIFA tak nakonec vybrala Agrentinu. Pique, paprikový maskot s velikým somberem, sledoval úchvatné divadlo jednoho muže. "Maradona se nedotýkal země. Chtěli jsme ho chytit, ale prostě to nešlo," prohlásil Gary Lineker. Kapitán Argentiny doopravdy nechodil po zemi, letěl i nad anglickým brankářem s napřaženou rukou a vytvořil tak jeden z nejsšpinavějších gólů historie. Na druhé straně pak předvedl neskutečné sólo, které se už asi nikdy nebude opakovat. Nezapomenutelný je i čtvrtfinálový zápas platiniho Francie, která po penaltách vyřadila Brazilce.